Spotřeba CO2 v přírodě roste
Hladina CO2 v atmosféře utěšeně roste a růst se mírně zrychluje:
Růst CO2 v atmosféře není monotónní, ale roste každý rok přibližně do dubna a pak se do srpna nebo září snižuje, jak jej nasaje příroda ve vegetačním období na severní polokouli, kde je mnohem víc pevniny než na jižní polokouli. Na jižní polokouli je cyklus opačný a poněkud ten trend stírá... Od září nebo října CO2 stoupá, zejména v zimě na severní polokouli, z emisí z průmyslových a civilizačních zdrojů...
Viz detail prvního grafu, žlutou šipkou je tam vyznačený pokles od dubna do srpna, kdy zelená příroda nasává mnohem víc CO2, než je produkováno:
Chápu, že leckdo má dojem, jak oceány vypouští spoustu CO2 při oteplování, ale sledováním modelových map GMAO, které používají i jiní na zobrazování CO2 - protože lepší skutečná měření nejsou snadno k dispozici, ukazuje dost jasně, kde je CO2 produkováno a kde je konzumováno. Zde pro srovnání 1. března a 1. srpna... Je otázka, kterou hodinu a den vybrat, protože se to různě z těch průmyslových center přelévá, a ty přírodní zdroje "blikají" v denním rytmu, protože zeleň konzumuje CO2 převážně jen za světla, ale živočichové v lesech toho také dost vydýchají po celý den...
Anebo je to vypouštění CO2 z oceánů poměrně konstantní (cca 2.5 ppm za rok) a nedělá velké regionální a sezónní výkyvy, takže se na relativních mapách ztratí?
Na těchto mapách je červeně nadbytek CO2 nad stoupajícím trendem a zeleně nedostatek CO2, kde ho příroda vysála:
Zelená příroda konzumuje velké množství CO2 v denním i ročním cyklu, vstřebává a částečně i vypouští...
Kolik tedy zelená příroda zkonzumuje CO2 za rok během vegetačního období a jak se tato spotřeba vyvíjí?
Viz detail prvního grafu, žlutou šipkou je tam vyznačený pokles od dubna do srpna, kdy zelená příroda nasává mnohem víc CO2, než je produkováno:
Rozdíl měsíčních průměrů od vyhlazené stoupající křivky ukazuje, jak se roční rozptyl přírůstků a úbytků zvyšuje:
Totéž v detailu se šipkou označující konzumaci CO2 v letním vegetačním období na severní polokouli:
A jaký je trend v tomto ročním rozdílu z maxima do minima:
Červené elipsy na grafu znázorňují epizody El-Nino ve východním rovníkovém Pacifiku, pravděpodobně geo-termálního původu...
Roční konzumace CO2 v zelené přírodě utěšeně roste, i když ten nárůst není tak lineární, jak se jeví nárůst hladin CO2. Z grafu vyplývá, že v roce 1989 došlo k výraznému zvýšení, přerušeném minimy 1996 a 1998, mezi tím 1997 bylo El-Nino, a k významnému zvýšení došlo v roce 2004, a od té doby osciluje na vyšší úrovni a postupně se zvedá, jak přibývá zeleně v přírodě, zejména díky vyšším hladinám dostupného CO2...
Pro lepší představu, jak příroda "dýchá" CO2, viz animovanou mapu z dat modelu GMAO, povrchová koncentrace CO2, zde jako rozdíl od lineárního trendu... Odečtený trend je číslo vpravo dole, a rozdíly zobrazené v rozmezí +- 100 ppm, až o tolik to v průběhu roku místy pulsuje ...
Zkrácené video (01:02) obsahuje jen 3 dny z každého měsíce, čtyři snímky denně, aby bylo vidět, jak v jednotlivých měsících pulsuje mezi dnem a nocí, a jak zelená příroda vysaje CO2 ve vegetačním období. Začíná "normálním" rokem 2019, následuje rok 2020, kdy byl na jaře Covidový lockdown...
(Plné video 08:50 pro trpělivé za období 2019 - leden 2024, týden za dvě vteřiny, je ke stažení 54 Mb...)
Ve skutečnosti příroda spotřebovává víc, než ukazuje celkový graf výše (víc než dvojnásobně), protože severní a jižní polokoule jdou do proti-fáze a jejich rozdíly od lineárního trendu se navzájem vyrovnávají. Na tomto grafu, černě celkový průměr, červeně severní a modře jižní průměr povrchové koncentrace CO2 z map modelu GMAO... (Zde zjednodušené průměrování pixelů obdélníkové mapy, které zesiluje vliv polárních regionů... Podobně jako roční cyklus, i denní cyklus je na grafu zeslaben tím, že je sčítána celá severní nebo jižní hemisféra, ale střídání dne a noci je na různých polokoulích (východní, západní) do proti-fáze...)
Také to ukazuje rozdíl mezi "hodně zeleně a trochu moří" na severu a mezi "hodně moří a trochu zeleně" na jihu...
Na grafu mimo jiné viz, jak po "drastickém" lockdown v roce 2020 byla nedostatečná produkce CO2 a i přes stoupající trend bylo dno severní červené křivky 11. září 2020 téměř stejně nízko, jako dno v roce 2019 (18. srpna), nicméně na celkovém trendu a na maximech si tohoto rozdílu téměř nevšimnete...
(Ostré "špičky" dole na křivce, zejména u severní polokoule, jsou evidentně chybou modelu, kdy ze dne na den "vypnou" zelenou přírodu - někdy tou dobou jsou sklizně, ale nesklidí třeba celou Sibiř nebo Čínu za jeden den...)
Dle modelu GMAO - jiné mapy nejsou dobře k dispozici, je nejvyšší spotřeba CO2 ve střední Číně, na východě Sibiře, na severo-západě Kanady, v Korei a v Evropě... Roční propad hladiny CO2 v těchto regionech dosahuje až 52 ppm, s maximální denní "vibrací" až 16 ppm ve střední Číně, až po 4 ppm ročního propadu ve středním Pacifiku s maximální denní "vibrací" pouze 1 ppm...
Třeba v Evropě je roční propad cca 28 ppm a maximální denní "vibrace" 10 ppm - i zde je dost zelené zemědělské půdy... Většina Evropského CO2 ovšem odplouvá na východ a tam "hnojí" pole Ruska a Číny...
Celková produkce CO2 z lidských i přírodních zdrojů převyšuje celkovou spotřebu a hladina stoupá, což prospívá zelené přírodě, která svou roční spotřebu CO2 postupně zvyšuje také, jak se planeta stává zelenější...
Tato jednoduchá analýza používá data měsíčních průměrů CO2 z
Lan, X., Tans, P. and K.W. Thoning: Trends in globally-averaged CO2 determined from NOAA Global Monitoring Laboratory measurements. Version 2023-01 NOAA/GML (gml.noaa.gov/ccgg/trends/)
a vybrané mapy z dat GMAO ke stažení pravděpodobně na portálu NASA v souborech jako GEOS.fp.asm.tavg3_2d_chm_Nx.20231231_1930.V01.nc4 , grafické zobrazení map a grafů P.A.Semi ...
P.A.Semi πα½ 2025-07-13