Českou veřejnost v posední době zaujaly dvě události, které mě opět utvrdily v přesvědčení, že český národ není k náboženství tak lhostejný, jak by se mohlo ze statistik jevit.

Ateistické názory amerického fyzika Lawrence Krausse na náboženství prezentované v českých médiích vyvolaly zajímavou polemiku v sobotní Orientaci Lidových novin (24. 4., 10. a 17. 5.) a v týdeníku Respekt (20/2014). O to více je potřeba připomenout mediálně diskutované ocenění kněze Tomáše Halíka Templetonovou cenou, kterou získal mimo jiné i za dialog vedený v akademické rovině s ateismem. Ve své děkovné řeči pak Tomáš Halík vyjádřil naději, že se jednoho dne setkáme ze strany ateismu s podobnou názorovou tolerancí, jakou k němu projevuje křesťanství.

V německém tisku jsem narazil na zajímavou zprávu z debaty nadace Giordana Bruna (viz níže), která na tzv. nový ateismus nahlíží i z jiné, než pouhé materialisticko-pozitivistické perspektivy, kterou u nás prezentoval profesor Krauss, což je pohled vlastní spíše 19. století. Pouze bych doplnil, že militantnímu ateismu už padlo za oběť několik miliónů lidí: stačí se jen ohlédnout k jakobínské diktatuře a genocidě v Bretani, bolševickým diktaturám, maoistické diktatuře v Číně a Kambodži. Ani v dnešní době nemůžeme hovořit o náboženské harmonii, podle zprávy Radia Vaticanaumírá z důvodu náboženské netolerance v oblastech jako je Sýrie, Egypt, nebo Pákistán každé tři minuty jeden křesťan.


***

Takzvaní noví ateisté nepohlížejí na člověka jako na korunu stvoření, nýbrž s ohledem na neukončenou a stále pokračující evoluci v něm spatřují „Neandertálce zítřka“. Michael Schmidt-Salomon, mluvčí představenstva nadace Giordana Bruna, výrazně kritické vůči náboženství a církvím, to prohlásil při debatě badatelského sdružení „Náboženství a politika“ na univerzitě v Münsteru. Dle něho člověk navzdory svým kulturním výkonům nestojí nad přírodou, ale je její částí. Takovýto pohled prý živí „smysl pro duchovno a touhu po něm“. On sám sebe proto nechápe jako „ateistu“, nýbrž jako „humanistu s naturalistickým pohledem na svět“, který zčásti stojí ve výrazném kontrastu k tradičním náboženstvím, vykazuje však i shody.

Žádný „nový ateista“ prý nikdy nepopíral možnost, že existuje „nepředstavitelný Bůh“, řekl Schmidt-Salomon. Podle jeho názoru je však nutné kritizovat „představitelného Boha“, jemuž lidé připisují vlastnosti, které kolidují s evoluční biologií, anebo vedou k eticky problematickým důsledkům. Schmidt-Salomon se výslovně bránil proti tomu, aby byl označován za „militantního ateistu“. „Za všechna ta léta, co kritizuji náboženství, jsem se nesetkal ani s jediným militantním ateistou, zato však s militatními věřícími, kteří se neštítí výhrožovat zabitím.“ Jako příklad uvedl islamistické atentáty a střelbu amerických evangelikálů na potratové lékaře. „Nebýt tohoto násilí a fundamentalismu, možná by se nový ateismus ani nebyl rozvinul.“

Mnichovský teolog Armin Kreiner varoval před „příliš jistými odpověďmi na otázku po Boží existenci“. Především je třeba se shodnout na tom, co se pojmem Bůh míní. U otázky Boží existence nejde totiž o to, zda věřit v Boha je vůbec možné, nýbrž o to, zda se víra dá racionálně zdůvodnit.
(te)


Christ in der Gegenwart, 66. ročník, číslo 21, přeloženo z němčiny.


Z české literatury mohu k tématu doporučit přílohu II. teologického revue Salve z roku 2010 „Křesťanství a filozofie“ a číslo revue Salve 1/12, věnované ateismu. K tématu také doporučuji diskusní rubriku na webu Karlovy univerzity k projektu papeže Benedikta XVI. „Nádvoří národů“ a a dialog italského komunisty Napolitana s kardinálem Ravasim (s předmluvou Tomáše Halíka).