Antroposofická divadla

Měl jsem to štěstí bydlet přes deset let na vesnici, kam jezdí Antroposofové hrát divadla... Asi znáte Waldorfské školy, které mají poněkud jiný přístup k výchově dětí. Akademie Tabor je v tomto směru vysoká škola, vychovávají pedagogy a pečovatele a různé další profese. A součástí výuky jsou pravidelně se opakující divadelní hry, při nichž se žáci učí jednak smělosti, promlouvat, ale také organizovat to divadlo, aby pak mohli podobná divadla organizovat třeba v pečovatelských domech. Součástí leckteré té hry jsou jako herci i mentálně postižení lidé, i když oni tvrdí, že nejsou "postižení", a snaží se k nim chovat jako k rovným, což ale moc nejde, protože je na ně potřeba brát zvláštní ohledy, i když to nepřipouští zjevně...

Divadla se hrají před Roubenkou, kterou si tam sami postavili... Až po několika letech jsem se dozvěděl, že to není sto let stará roubená chalupa jako leckteré v tom kraji, ale že je to de-facto novostavba... Ředitelka té školy tehdy v 90-tých letech oblékla montérky a spolu se svým tehdejším manželem a dalšími studenty si postavili dvoupatrovou roubenou chalupu na místě, kde prý kdysi snad byl klášter, kam odešli žáci sv. Prokopa, když je vyhnali  ze Sázavského kláštera...

Do divadla jsou svolávány děti a rodiče místním vesnickým rozhlasem, přijdou někteří, leckteří tam chodí opakovaně... Děti sedí pár metrů od scény a jsou přímo součástí toho divadla - ti tam totiž hrajou Diváky, protože bez diváků by nešlo hrát to divadlo, které potřebují studenty naučit hrát...

Herci sice nejsou nijak zvlášť profesionální, ale o to víc to je lidské, přirozená úroveň citů, nejsou duše těch dětí drásány příliš intenzivními city, jako v televizi a filmech... Je to čtyř-rozměrný živý obraz, 3D + čas... Ty děti pak nejsou jen-tak oklamány dudlíkem dvou-rozměrné ploché televize v rgb barvách...

Ale jak se ta divadla každý rok opakují, stejná hra ale v různém obsazení, vytváří to další rozměr, vrstvy v časoprostoru... Pro ty z nás, kteří tam hrajeme diváky každý rok na stejnou hru, to je nyní již tedy 5D...

A pak ta hra, zejména asi Tři králové, má ještě další rozměr, a to je Hloubka Smyslu. Od scén banálních a vtipných, až po zásadní, mající opravdu velmi hluboký význam, o kterém mnozí z těch studentů ani neví, jak hluboký ve skutečnosti je...

Hraje se před Roubenkou na zahradě, herci mají barevné kostýmy, kulisy jsou z batikovaných závěsů. Učitel hudby tam k tomu obvykle hraje na loutnu, a někdy i děti (starších z těch herců) hrají na různé nástroje. Děti sedí v první řadě pár metrů od scény, za nimi sedí prarodiče, za nimi stojí rodiče, bývá tam tak asi třicet nebo čtyřicet diváků, víc se na tu zahradu nevejde...

Pravidelně hrají před vánocemi Pastýřskou hru, pak Tři králové, pak na velikonoce Rimóni, což je hra asi především o Jidášovi, kterého nechce přijmout ani země ani peklo, ale potká dívku Rimóni, která odchází za Ježíšem do nebe a vezme ho, ať se jí chytí za vlasy, a ten mu pak v nebi odpustí, takže Jidáš konečně může zemřít... Okolo letního slunovratu je "Svatojánská pohádka", já jí říkám Elementy.... Pak během léta hrají různé jiné hry jen v některých letech - Zelený had je od Goetheho, hráli Máj od Máchy a různé další, ty třeba hrají nad vesnicí na louce navrchu kopce...

Některé hry jezdí hrát i jinam... To si připraví kulisy i kostýmy, asi jsou nějaké erární, naučí se texty, nazkouší to, a pak to jednou někde zahrají, nebo něco párkrát během jednoho víkendu v divadlech v různých městech... Pro radost, nevím o tom, že by se někdy platilo vstupné...

Já nemám herecké nadání a jsem nesmělý, ale dokud jsem tam bydlel, hrál jsem pravidelně diváka, ovšem zvláštního, protože vypadám jako Čaroděj, a stávám tam na kraji, dlouhé vlasy dlouhé vousy, v klobouku, v ruce dlouhou černou hůl, což je monopod stativ na foťák, a potichu cvakám fotografie. Tolerují mě, nikdo mi to nezadal, nikdo mě nevyhodil... Během toho 4D divadla z toho natočím 2D komix, někdy i pár set snímků, některé širokoúhlé panoramatické... V posledních letech jsem vedle foťáku na stativu ještě přibral druhý a občas něco natočil jako video, jenže je dost nekvalitní... Oni by to hráli i jen-tak bez záznamu, a hrají to stejně, i když tam poslední dva roky už nefotím... Na druhou stranu jsem tím nakazil i některé další, že při tom začali fotit, protože to je výtvarně velmi zajímavé...

Pár z těch "komixů" z divadla, možná nejlepší čtvrtinu těch fotek, je k vidění na gallery.smilingtree.cz (3K, Rimóni 2010, Rimóni 2019 včetně videa, Jaromil hráli v divadle pro školáky, Svatojánská pohádka), ale je to zploštělé na plochou obrazovku, bez zvuku a pouze rgb barvy...

Z jedné té hry vznikl následující mini-komix, kde je do kontrastu v horní části Rodina, a v dolní části Intriky. Nahoře postupně Marie s Josefem a k nim jdou tři králové, a mají tři pážata, Marie tam sbírá dary králů. V dolní části nejprve svatý Prorok (kterého obvykle ale ne vždy hraje ředitelka té školy), pak Židé, které si pozval Herodes na čtení z Písma, pak jdou za králi pro bakšiš... (oni to nehrají jako židovské intriky, ti tam jsou spíš komičtí, a těm králům jdou říct, kudy se jde do Betléma, a ovšem řeknou si za to o ten bakšiš...)

Tady zrovna hráli Marii a Josefa dva studenti, kteří tam byli rok na stáži odněkud z Německa...

Jednou jedinkrát jsem v tom divadle hrál také, dostal jsem roli, která má krátký text na čtyři verše, ale je to v podstatě vrcholná scéna té hry... Hrál jsem tam Smrt Heroda:

Ej, pomsta Boží nad tebou,
a já, Smrt, kráčím za tebou:
ne tak snadno se mě zbudeš,
dokud duši z těla nepozbudeš!

Pak Smrt mávne rukou, Herodes umírá a čerti, kteří mu předtím radili vraždit děti, si ho odnesou...

Oni netuší, co tam vlastně v té hře hrají, prý je ten scénář z nějakých lidových pohádek, nevím jestli od Brna nebo z Krkonoš...

Nevím, jestli je v pořádku, že to o jejich divadlech takhle zveřejňuji... Ona ta divadla ve Vsi jsou jen na okraj další výuky, kterou mají v Praze...

P.A.Semi - πα½ 2024-02-07